Stanley Kadantu

He studied economics and management at the University of Pardubice. He originally comes from Lusaka, Zambia. He believes that anyone can learn any language if they overcome their fears. Speaking English is no difference. Now he lives in Czech Republic.

V Africe je fakt dost vody a na život vám může stačit i jedna manželka

„Asi byste se divili, kdybyste jeli do Zambie a tam našli stejný obchod jako je AFI Palace. Lidé tyto informace nedostávají, neznají celou pravdu.“

Jaké jsou představy lidí v Čechách o Zambii?

Je to těžká otázka. V Čechách, v televizi dávají o Africe málokdy něco hezkého. Neberou ani tak Zambii jako stát, ale Afriku jako celek. Jediné hezké, co jsem viděl o Africe v televizi je, když ukazují zvířata, přírodu a dál nic, ukazují spíš hrozné podmínky. To neznamená, že to tam není hrozné, někde je. Neukazují ale nic hezkého. Ti, kteří žili v Africe a znají Afriku, mají úplně jinou představu, než Ti, co tam nebyli. Je těžké si udělat ze špatného obrázku dobrou představu.

Co by tedy měli v televizi lidé vidět?

Měli by vidět, jak to tam také normálně funguje. Lidé mají normální bydlení jako tady v Čechách, že mají doma elektriku a vodu, že jsou tam v některých městech obchody stejné jako v Česku. Asi byste se divili, kdybyste jeli do Zambie a tam našli stejný obchod jako AFI Palace. Lidé tyto informace nedostávají, neznají celou pravdu. Takže to chápu, že mají lidé zkreslené představy, že je to v Africe všechno hrozné. Mám jednu otázku. Kdyby byla Afrika tak hrozná a nebezpečná, proč tam tedy lidé stále jezdí?

Když se řekne Česká republika. Co si představí lidé v Zambii, ve Tvé rodné zemi?

Lidé také neznají Českou republiku jako takovou. Znají Evropu celkově. Jak lidé vnímají Evropu, to je různé. Vztahuje se to k době před a po kolonizaci a otroctví. Evropa je vnímaná jako vyspělá země, že tam všechno dobře jde a je tam dobře, je tam hodně peněz. Evropané přicházejí do Afriky investovat nebo pomáhají.

Jaký je rozdíl mezi klasickou českou a rodinou a rodinou v Zambii?

Jasně že rodina je máma, táta a děti. Nevím přesně, kolik dětí teď má klasická zambijská rodina, ale od 1 do x. Obecně mají lidé více dětí. Souvisí to s tím, že se dříve rodiny zabývaly zemědělstvím a bylo potřeba, aby více lidí mohlo pracovat – starat se o rodinu a zemědělství. To patří k naší kultuře. Lidé u nás žijí běžně také s dalšími příbuznými, s rodiči, tetami, strýci… To není běžné v Česku. Více se tam budují rodiny, než se rozbíjejí. I tady se lidé snaží budovat rodiny, ale u nás není zatím taková rozvodovost. V Čechách je rozvod normální. Je škoda, že se Afričan snaží žít jako Evropan. Dříve tu bylo normální, že má muž i oficiálně více žen. Dnes je u nás oficiálně také jedna žena, ale naznamená to, že nemůže mít více. Bylo tu běžné, že více manželek žilo pod jednou střechou. Co je lepší? Mít více manželek nebo být nevěrný? Netvrdím, že evropský způsob je špatný, jen je škoda, že nepokračujeme v naší kultuře. Evropané nám ale přinesli jiný vzor a my se nyní snažíme žít podle toho. Můj taťka má jen jednu manželku a stačila mu na celý život. U nás v rodině není běžné, aby měl někdo víc než jednu manželku.

Jaké mají Češi skvělé vlastnosti a které české vlastnosti se Ti nelíbí?

Češi jsou podle mne pracovití, jsou velmi chytří. Je tu hodně výrobků, které se prodávají v zahraničí. Jsou tu například dobří odborní lékaři, třeba plastičtí chirurgové, vzniká tu mnoho nápadů. Říci co se mi nelíbí je těžké, to opravdu nevím. Je to tu jiná kultura. Zažil jsem ale šok. Když někdo přijede do Afriky, neuvidí, že by holky kouřily. Málokterá. Tady kouří dost. Pijí alkohol skoro všichni, hodně lidí tu pije. U nás také lidé pijí alkohol, ale ne takové množství, jako tady.

Čeho si tedy naopak ceníš na lidech v Zambii?

Lidé v Zambii si více navzájem pomáhají. Nevím teď, co je lepší. Člověk sice ví, že mu někdo pomůže, ale nic ho nenutí, aby se změnil. Často se spoléhá na pomoc toho druhého. Proto dnes nějaká organizace přijde a přiveze léky a nikdo nezkoumá, jestli jsou aktuální, jestli nejsou například prošlé. Stalo se, že tam byl pán nemocný, dostával léky z Evropy a jiných koutů světa. Když přijel do České republiky a lékař se ho zeptal, jaké léky bere a viděl ty léky, tak řekl, že jsou zastaralé a že se už nepoužívají. Lidé u nás přijmou pomoc, ale nepřemýšlí, jestli je ta pomoc správná. Je to návyk z minulosti, ještě z dob otroctví, lidé si zvykli poslouchat. Nikdo nezkoumá, zda pomoc ze zahraničí je upřímná nebo jsou za tím jiné zájmy. Lidé v Čechách jen tak pomoc nepřijímají, zkoumají, zda za tím něco není, nejsou tak důvěřiví.

Jak fungují v Zambii školy a zdravotnictví?

Všechno se tam vyvíjí. Školství funguje, jen si je lidé musí platit sami. Dříve se platila i základní škola, to už teď ne, platí se ale střední škola a vysoká. V Lusace, hlavním městě Zambie, je nyní hodně univerzit, vysokých škol, hlavně soukromých, stal se z toho byznys. Zatímco v Čechách je hodně škol státních a přitom jsou kvalitní. Když člověk v Zambii nemá peníze, nemůže studovat. To je škoda. Zdravotnictví je více státní, ale to se také vyvíjí. Neviděl jsem, že bychom například vyráběli léky sami, vše je většinou ze zahraničí, očkovat přijedou z Evropy. Je škoda, že se nevyrábějí léky přímo tam. Je škoda, že nemáme takový výzkum a takový přehled, abychom se mohli lépe rozhodnout, co používat, možná chybí systematický přístup a ústav, kde bychom léky vyvíjeli, abychom si je za několik let nemuseli v zahraničí kupovat. Jsou tu lidé, kteří farmacii vystudovali v Zambii nebo jinde a jsou také chytří.

Jaké možnosti se nabízejí firmám při vzájemné spolupráci?

Je těžké, aby zambijská firma začala prodávat do EU. Myslím si, že zákony EU obchodování v Evropě pro africké společnosti značně komplikují. Evropa prodává Africe. Kdyby někdo chtěl byznys dělat, bylo by potřeba v Zambii budovat nemocnice, prostor je v zemědělství a ve službách, v rozšíření informačních technologií. V Čechách se vyrábějí dobré a kvalitní věci, které se mohou v Africe prodávat, například traktory. Zajímavá oblast je voda a elektrika. V Zambii je dost vody. Nevím, proč ukazují, že v Africe není voda. V Africe je fakt dost vody, hodně (smích). Problém je, že se nedostane k lidem do domů. Ve městech ano, ale na vesnici si lidé musí dojít pro vodu. Ne, že voda není, ale že ji nedostávají. Tomu bych se chtěl věnovat, kdyby to bylo na mě. Nemám teď ale aktuální přehled o prioritách naší vlády. Myslím, že do dvaceti let by mohli mít všichni doma vodu i elektriku. Super by byla i solární energie, máme tam hodně slunce. Stačí, aby lidé měli solární panely, a bude elektrika i v domácnosti. To je hodně velký prostor. Lidé v zemědělství jsou hodně závislí na dešti, podle toho pěstují. Vidím to ale opačně. V některých letech je sucho, nejsou deště. Proč to neudělat tak, aby lidé vodu měli? Vybudovat sítě tak, aby byla voda všude. Kdekoli se v Zambii udělá díra do země, je tam voda, je to prostor i pro firmy, které se této oblasti věnují, pro stavební firmy.

Je pro Afriku v současnosti spolupráce se zeměmi Evropy zajímavá? Jaké je postavení Evropy?

Afrika není vyspělá země, takže všechny oblasti jsou ke spolupráci zajímavé - zdravotnictví, stavebnictví (stavba silnic a budov), zemědělství, chov, strojírenství, informační technologie a služby. Každá země Evropy či Asie přináší něco zajímavého, co v Africe není.

Jaká země je pro Zambii zajímavá v rámci Afriky?

Pro Zambii je důležitá JAR (Jihoafrická republika), tam probíhá nejvíc obchodů. Zambie je vnitrozemský stát, není u moře, takže se produkty musí dopravit přes další zemi, vedle JAR je to například Angola.

Na co bys nalákal Čechy do Zambie a na co Tvé příbuzné do Čech?

Čechy bych nalákal na Viktoriiny vodopády, na národní parky, safari a zvířata. Opačně, do Čech bych nalákal příbuzné, aby viděli životní styl, jaký je v Čechách fungující systém, co se týče vody a elektriky, kvalitní zdravotní péče. Když se tak zamyslím, třeba u nás neexistuje metro a nemáme tramvaje, to by pro ně bylo zajímavé vidět. Nikdo z mé rodiny by tu ale asi nechtěl žít. Čeština je velmi těžký jazyk a studium zde je velmi náročné. Já zde žiji už deset let, pro mne je hodně věcí už samozřejmost.

Růžena Krátká, 21.12.2015

Magazín ELiEN

Jan Špilar

Střihoruký Edward - kadeřník, umělec, podnikatel, otec i duchovní

Tomáš Hoffmann

O duchovní službě Armády České republiky

Milan Bernard

O úspěchu ERA a vojenském marketingu

Miroslav Petráň

O Čechách a zákulisí politiky

Milan Hubáček

O japonském manželství, vánočních svátcích a obchodních jednáních

…Možnost vložit html ručně…