Jan Vyhnálek

Psychologii jsi studoval v Itálii, kde jsi pobýval řadu let. Jak vnímáš rozdíl mezi mentalitou Čechů a Italů jako psycholog?

Italové jsou svoji povahou hodně dynamičtí a hodně pružní. Jsou schopni vyřešit spoustu věcí přímočarým způsobem. Příklad: Itálie od svého počátku bývala pořád v krizi a oni s touto krizí umí pracovat. Vlády se střídaly a peníze se devalvovaly, lidé brali miliony - teď, když přešli Italové na Euro je to trochu jiné. Neměli s tím takový problém, jako bychom měli my, Češi. Jsme lidé daleko uzavřenější, mnohem více vystresovaní, nedůvěřiví, méně spontánní, i když v něčem jdeme možná více do hloubky. Jako psycholog vnímám, že je u nás více přítomné skryté násilí. Je např. ve výchově dětí či v jednání s lidmi, což by v Itálii bylo v takovémto rozsahu těžko myslitelné. V Čechách, řekl bych, je Igor Hnízdo takovým vzorem, v dobrém.. (smích) U nás je však za tím tématem a zpracováním něco jiného, což v Itálii není. Italové, co zde pobývali, byli nadšení, jaké tu máme například pořady pro děti, takové oni neznají, ale způsob zacházení s dětmi, jaký je zde, také neznají. Jsou více v pohodě.

Když si v Čechách představíme Itálii, napadne nás například „italská domácnost“...

Možná to platí pro určitou oblast Itálie, kde jsou emotivnější a divočejší, jinak jsem se s tím nesetkal. Italové umí emoce více projevit, ale ve skutečnosti je mají lépe zpracované. V Čechách se navenek tolik neprojevujeme, ale o to více máme emoce ve skrytosti. Například, typicky česká vlastnost je závist, je pro Italy nepochopitelná. Italové jsou velmi otevření, ochotní, i co se týče pomoci, imigrace, což snad jinde v Evropě není takto otevřeně a s velkorysostí. Pobyt Čecha v Itálii je v tomto smyslu ozdravný. Otevírá uzavřenost naši kultury a povahy.

S jakými problémy se v současnosti ve své poradně zde v Čechách nejčastěji setkáváš?

Nejvíc se setkávám s duševním zraněním lidí. Tato zranění vznikají často z nepřítomnosti vztahů, když kdysi v životě dítěte někdo chyběl, z jednání dospělého, které vůči dítěti bylo zraňující. Tito dospělí jsou často rodiče, někdy prarodiče, příbuzní a relativně často jsou to i učitelé. To se odráží potom i v mojí práci s učiteli, kde se jim snažím pomáhat být vnímavější pro to, co dítě může prožívat. Druhá oblast je pomoc vymanit se lidem z manipulativní situace buď od partnera nebo nadřízeného v práci či rodiče. Zde je důležité pochopit tu situaci, v čem je znevýhodňovaný ze strany druhého a najít osvobození, svoji cestu. To bývá také poměrně časté. Další větší oblastí je výchovné poradenství. U nás je hodně zažitá tradice nevyvážené výchovy, která dává málo citového zázemí a naopak je velmi přísná a striktní, někdy až shazující dítě. Na zastávkách, v restauracích běžně slyšíme, jak dospělý řekne dítěti „jsi debil“ a my to bereme samozřejmě, ale to vůbec samozřejmé není, v dítěti to zanechává velmi hlubokou stopu. Když pracuji s dospělými, tak to může být takováto jedna událost z dětství. Více to však bývá určitý styl, kde i jeho rodiče to zažili ve vlastní výchově. Když rodič naslouchá, tak se zlepší klima v rodině a výsledky jsou dobré. Někdy se paradoxně tvrdost výchovy snoubí s nedůsledností. Další částí je tedy naučit rodiče být důsledný, vyžadovat a zároveň být laskavý. Od kolegy jsem se naučil slogan, který vystihuje 80% výchovné moudrosti: Laskavá důslednost a důsledná laskavost.

V čem spatřuješ přínos obecně psychologických programů v rozvoji řadových zaměstnanců či manažerů?

Může pomoci hodně. Vycházím ze své terapeutické praxe, kdy se dotýkáme pracovní sféry člověka a je patrné, že nedořešený problém ovlivňuje pohodu člověka v práci, schopnost spolupracovat a jeho efektivitu. Často, když řešíme psychický problém člověka, přináší to plody i v profesní oblasti. Někdy se stane, že firma nebo tým věnuje 80% své energie řešení konfliktů, problémů, pozůstatků, které si každý přináší a které jsou zakotvené ve fungování a v systému celé firmy. Organizace tu není udělaná na základě objektivně-ideálního fungování, ale podle šablony těch, kteří ji určují. Někdy to v něčem dobře funguje, ale má to také svoje negativní dopady. Práce psychologa v organismu firmy může být velmi prospěšná. Zároveň se jedná o věc, která není jednoduchá a může být riskantní. Když se totiž někde otevře nějaký problém, tak to neznamená, že se ten problém umí ošetřit a zavřít, že jsou k tomu podmínky dostatečně připravené. Je k tomu nutné přistoupit s opatrností, ale zároveň odvahou, protože je to potřeba. Utíkání od problému nikdy nic nevyřešilo. Je lépe problém řešit s odbornou pomocí. Úspěch záleží jednak na odbornosti toho, kdo pomáhá a dále na konkrétním nastavení systému, ve kterém člověk pracuje.

Ve své práci pracuješ s řadou metod a přístupů, nyní také s metodu Reuvena Feuersteina. Lze ji aplikovat na rozvoj manažerů i lidí na nižších pozicích nebo rozvoj specialistů?

Metoda se ukázala natolik zobecnitelná, že dovoluje pracovat s jakoukoli skupinou, kde chtějí rozvíjet svůj rozumový potenciál, např. zlepšit svoje manažerské schopnosti. Manažer je člověk, který potřebuje mít velmi vyváženou škálu schopností. Když se zkoumali vrcholoví manažeři z hlediska testování pracovních rolí, tak se ukázalo, že Ti nejlepší mají nejvíce vyvážený podíl všech jednotlivých oblastí. Z hlediska zmíněné metody se ukazuje, že toto všechno lze rozvíjet. Ve výzkumu managementu se ukazuje, že manažeři, kteří mají dominantní oblasti v profilu, tak se postupně, s manažerským zráním a získáváním zkušeností, profil vyrovnává. Učení a zkušenost vytvářejí poměrně významné změny ve schopnosti práce manažera. Před několika lety si například celý vrcholový management Motoroly nasmlouval přímo v institutu profesora Feuersteina celý rozsáhlý blok vzdělávání, protože dospěli k tomu, že to prospěje k efektivitě a rozvoji celé firmy. Postupně tento přístup začleňují do vzdělávání zaměstnanců i jiné firmy, jak na úrovni vrcholového managementu, tak i na úrovni řadových zaměstnanců, kteří komunikují v terénu, například s dodavateli. Metoda ale vyžaduje svůj čas a nefunguje zázračně ihned, jedná se spíše o dlouhodobější práci. Tam, kde firma může rozvíjet své zaměstnance dlouhodoběji, lze ji použít velice široce, takže se může rozvíjet každý člověk.